Vážení a milí hosté,
vítáme Vás v malebném městě Český Krumlov. Aby Váš pobyt v Českém Krumlově byl příjemný, dovolujeme si vás pozvat do našeho penzionu „Hotel Belarie“. Penzion naleznete v samém srdci města Český Krumlov, v Dlouhé ulici 96.

Nabízíme Vám luxusní ubytování v pokojích, zařízených dobovým nábytkem ve stylu Ludvíka XIV. Je pro Vás připraveno 5 stylově vybavených pokojů s individuálním architektonickým řešením ubytování. Všechny pokoje jsou vybaveny lednicí, telefonem, LCD televizorem,Radiem s MP3 a USB vstupem, vlastní luxusní koupelnou s vanou nebo sprchovým koutem.

Pro spokojenost hostů jsou zajištěny služby odpovídající kategorii a ubytování v luxusním penzionu. Stylová restaurace Vám nabídne široký výběr české i mezinárodní kuchyně a také pestrý sortiment nápojů. Příjemné chvíle je možné v letním období strávit na jedné z letních teras, které jsou situovány na břehu Vltavy a z nichž je neopakovatelný výhled na hrad a zámek Český Krumlov.

Legenda domu Belárie

Český Krumlov se svými starobylými domy i křivolakými uličkami může v návštěvníkovi vyvolat touhu vědět, co asi toto zvláštní město v sobě skrývá. V každém domě žili lidé a prožívali si tu své osudy. Některé se v lidské paměti neuchovaly, jiné tu zůstaly aobčas se projevují pomi úkazy a zdá se, divnýže nám stále mají co říci.

Tak je tomu i v restauraci, kterou jste právě navštívily. Skýtá příjemné posezení i dobré jídlo. Pohled na věčnou skálu, nad níž se vypíná rozlehlý hrad a dole řeka po staletí si zpívá svou neměnnou a stále krásnou píseň, to všechno náhle zapůsobí na smysly člověka a pojednou se mu zdá, že se musí dozvědět něco víc, než nabízí průvodce města. A je tu příběh, který se stal před mnoha a mnoha lety, a přece čas z něho nesetřel pel věčné záhady.

Když nynější majitel dům zakoupil a začal v něm dělat určité změny i stavební úpravy, mnohokrát se stalo, že se otevřely dveře, či věci se přemístily aniž by to někdo živý udělal. Když už bylo všechno hotové, tu teprve nastaly okamžiky, kdy mráz přejel po zádech a nikdo nedokázal vysvětlit příčinu, proč se tak stalo. Cosi zvláštního se tu projevovalo a zdálo se, že je tu náhle cítit podivný dech čehosi neznámého, tajuplného, zároveň však plného staré bolesti. A tak vypravujme příběh, který se časem stal pověstí tohoto starého domu.

Je nádherný den. Slunce svítí a proniká uličkami starého města až do Dlouhé ulice, kde v jednom domě se slaví svatba. Co chvíli zazní smích a cinkání sklenic. Občas někdo z hostů zazvoní na sklenici stříbrnou lžičkou, a to jen proto, aby si zjednal klid, aby mohl pronést přípitek novomanželům. Je to vskutku pohledný pár. Nevěsta je sice trochu bledá, ale to hosté přičítají k rozčilení z takové velké události, která se děje jen jednou za život! Ženich má spokojenou tvář, protože si nemůže vůbec stěžovat, neboť se mu podařilo dobře se oženit. Vzal si ženu podle svých představ. Rodiče ženicha, kteří jsou vysocí měšťané, otec je měditepec, a má velmi dobrou živnost. A je vlastník vedlejšího domu. Je také jedním z radních. Proč je jeho snacha bledá, ví moc dobře! I rodiče nevěsty to vědí, ale zatím se tolik netrápí. Však ona, dcera Dorothea si zvykne. Nic jiného jí ani nezbývá! Svatební veselí pokračuje k velké radosti všech zúčastněných.

S přibývajícím odpolednem se prodlužují stíny a služebnictvo chystá cestovní vaky a připravuje kočár, protože mladí manželé se stěhují do vzdálených Českých Budějovic, kde jim otec ženicha zakoupil nový dům. Také sám ho nákladně vybavil. Vždyť žení jediného syna! Kočár již čeká a novomanželé již nasedají. Kočí vyskočil na kozlík a je tu poslední zamávání a koně se dávají do pohybu. Svatební veselí pokračuje a sklenky cinkají. Na rozloučenou se ještě podá večeře a poté dům ztichne. Poslední návštěvníci odejdou. Je noc a město spí!

Věžní hodiny odbíjejí dvanáctou. Sotva však dozní poslední úder, dveře ložnice nevěstinných rodičů se otevřou dokořán a bouchnou o stěnu! V měsíčním světle oba probuzení vidí, že cosi bílého vešlo dovnitř a blíží se k jejich velké posteli. Sotva si tuto okolnost rodiče stačí uvědomit, hned to cosi bílé zmizí. Jen stěží se uklidňují. Čeká je neklidná noc. Oba však usínají. Náhle se matka posadí na posteli a vykřikne: „Ne!“ Zdál se jí totiž zlý sen! Její dcera Dorothea, která se právě vdala, přišla k její posteli a naříkala a vyčítala ji, proč ji donutila ke svatbě s mužem, kterého nemiluje. Dále jí oznamuje, že až se probudí, nebude ona již mezi živými ani její novomanžel. S pláčem tento hrozný sen vyprávěla svému mužovi. Oba do rána již neusnuli. Asi v osm hodin ráno se ozvalo klepadlo na jejich vstupních dveřích. Otec Dorothei šel otevřít. Tam stál pošťák, který vozil poštu do města. Přešlapoval a v ruce mačkal pošťáckou čepici. Oba manželé hned věděli, co jim asi chce říci. Pozvali ho dál. Sdělil jim, že když jel do Českého Krumlova, našel pod cestou dole převrácený kočár a všechny mrtvé. Koně byly nešťastně zapletení do postraňků, ale ti jediní tuto katastrofu přežili. Co se stalo a jak se to stalo, nikdo nemohl teď ani pak při vyšetřování nic spolehlivě vysvětlit. Nade vším zůstal až do současné doby velký otazník. Jen pana Dorothea se občas projevuje v domě a nechává o sobě vědět. Lidé, kteří v tomto domě bydleli, nechávali za ní číst mši svatou, někteří říkali, že z její přítomnosti je cítit i podivný dech záhrobí. Kdoví, co se tenkrát, tam za Mirkovicemi, asi stalo.